Mít starostu v domě…

…to není nic pro mě.

(2)

Náš pan starosta nám zase udělil lekci arogance. Začalo to před mnoha měsíci, když se jeho Druhorozený syn přistěhoval do našeho společného domu. Do bytu, který je ve vlastnictví pana starosty. Se psem….

Aby bylo jasno, nemám nic proti psům, ani proti malým, ani proti velkým. Nemám nic proti jejich přirozeným projevům, jako je štěkání, vytí, či kňučení. Pokud to není v době nočního klidu a neruší mě tyto projevy ve spaní.

Ze začátku bylo vše v pořádku. Ale po nějaké době se občas stalo, že pejsek zůstal v bytě sám a protože je na svého pána hodně fixovaný, tak se mu stýskalo. A začal štěkat a výt. Stávalo se to ve dne i v noci. Když se ale pes takto začal projevovat pravidelně, požádala jsem Druhorozeného, aby s tím něco udělal. Odpovědí bylo – Vám vadí, že můj pes štěká a mě zas smrdí Vaše kočky.

Po poznání, že tady se nápravy asi nedovolám, jsem se obrátila na skutečného majitele bytu, tedy na starostu. Když jsem mu sdělila, že pes jeho nájemníka v noci štěká a vyje, starosta mě uzemnil slovy: „však on si zvykne!“ Pochopila jsem, že si pes zvykne na to, že je v bytě sám. A co my, majitelé bytů, my si máme taky zvyknout, pane starosto?

Nicméně po této debatě štěkání ustalo.

Až do nedávna. Pes zase zůstával sám doma a štěkal a vyl. Jednou, dvakrát jsem nad tím mávla rukou, ale nedávno, v sobotu večer zase pejsek spustil svůj koncert. Po dvou hodinách štěkání, kdy nebylo slyšet ani televizi, jsem vzala telefon a požádala starostu, aby se psem něco udělal, že se to štěkání nedá vydržet.

A tady mi starosta udělil lekci arogance, neboť mi sdělil – „pes je povolený a má zaplacené poplatky“ a položil telefon!

Docela mně to uzemnilo taková odpověď, sice už delší dobu vím, že starosta není slušný člověk, ale taková arogance mě opravdu překvapila.

Tak jsem potom další dny přemýšlela o tom, že by asi bylo lepší mít jiného starostu, takového, který v sobě bude mít alespoň elementární slušnost.

Co Vy na to, pane starosto?