Mít starostu v domě… to není nic pro mě.
Mít starostu v domě…
…to není nic pro mě.
Náš starosta je velice zvláštní člověk.
Původně vyučený opravář zemědělských strojů po deseti letech na obecním úřadě ve funkci starosty náhle zjistil, že všemu rozumí a všechno zná. A taky se podle toho chová a do všeho se montuje.
Ale začněme od začátku. Celý příběh začíná v malé obci, která čítá asi 550 obyvatel. V obci máme jedno nádraží, jeden obchod s potravinami, jednu školku, jednu hospodu a jednu radnici na které kraluje náš starosta.
Na kraji obce stojí bytovka se šesti byty. Bydlí tam jedna stará paní co plive na lidi, kteří jdou kolem, pár důchodců, starostův syn, druhý starostův syn a já. Abychom starostovic synky odlišili, budu je nazývat Prvorozený a Druhorozený.
V domě bylo vše v pořádku, mezilidské vztahy přiměřené ale pouze do okamžiku, kdy si většina obyvatel odkoupila své byty do osobního vlastnictví. V tu chvíli bylo nutné vytvořit esvéjéčko , tedy Sdružení vlastníků jednotek SVJ. Což nařizuje zákon. V té době byl předsedou samosprávy Prvorozený a za doby jeho „vlády“ nad domem se nic zvláštního nestalo. Před domem chodník, který připomíná tankodrom, na chodbách bordel jak v tanku, na stěnách a na stropě pavučiny jak ve sto let staré hrobce a…. smrad. Všudypřítomný smrad z bot. Ne že by obyvatelé byli čuňata, to ne, ale Prvorozený, ač syn starosty a tedy relativně z bohaté rodiny, nosil stále stejné bagány, které když odpoledne zul, dokázaly zamořit vzduch v celém domě. A těch much, těch byl plný barák! Nicméně Prvorozený byl se svou vládou nad domem velmi spokojen.
Pak ale dostal Prvorozený od Bytového družstva informaci, že si obyvatelé domu musí vytvořit ono zpropadené SVJ. Ale to se mu nehodilo do krámu, protože sám ještě neměl byt převeden do osobního vlastnictví. A tudíž by nemohl dělat předsedu SVJ. A tím pádem by ztratil moc, a taky by nemohl rozhodovat o společných penězích ve fondu. A že těch peněz tam je! Statisíce!!! A tak milý, rozmilý Prvorozený úspěšně tajil před obyvateli domu, že mají za povinnost vytvořit SVJ. A dařilo se mu to zhruba půl roku. Nakonec to prasklo a SVJ jsme vytvořili. Prvorozený ač byl nominován do výboru SVJ se ještě pokusil vznik SVJ oddálit. Když měla proběhnout schůzka u notáře, tak všem lidem tvrdil, že se schůzka odkládá a druhé straně zase tvrdil, že obyvatelé nemají čas a nemohou přijít. Při konfrontaci poté s tváří pokrového hráče zase lhal, že on nic, to jiní. Skvělá kvalifikace na předsedu SVJ, kterým se chtěl stát! Lhář, který ani brvou nehne a lže a lže a lže. Takže vox populi (hlas lidu) nakonec lháři nedovolil stát se předsedou SVJ, ba dokonce ani jeho zástupcem.
A tady vznikl zásadní problém!
Zneuznaný a zhrzený starostenský synek nedokázal snést porážku a s pláčem běžel za tatínkem starostou. „Taťko, tatínku, já chtěl být předsedou a oni mě nechtějí, udělej s tím něco!“ A tatínek, mocný starosta rozhodl, že udělá všechno na světě, jen aby synáček Prvorozený dostal svoji hračku – funkci předsedy SVJ. A začalo peklo!
Starosta ruku v ruce s Prvorozeným začali bojkotovat činnost Výboru SVJ a tím i chod celého Společenství vlastníků. Abych nezapomněl, občas se k nim přidala ještě paní starostová, která svým nezaměnitelným způsobem přispěla k pekelným událostem v domě. Starosta při každém jednání používal kouzelnou formuli: To u nás na radnici se to dělá tak a tak, nebo: My na radnici to řešíme jinak. Nepomohlo ani několikeré upozornění, že aktuálně je starosta na schůzi SVJ a ne na radnici. Jako by však člověk mluvil do dubu, furt si mele svou – to u nás na radnici….
Kuriózní situace nastala, když jsme na jaře shrabali listí pod obecními stromy a vytvořili hromádku cca 1 x 1 m. Starosta zaútočil! Vytvořili jste černou skládku, ukliďte to! My na to – neuklidíme, je to obecní listí z obecního stromu! Když to neuklidíte, vyřídíme si to jinak, vezmu vám zahrádku! Neuklidíme! A tak nás nakonec starosta naprášil a museli jsme absolvovat potupné sezení před obecní radou. Potupné to bylo však pro starostu. Jeho ego velmi utrpělo! Obecní rada rozhodla, že obecní listí uklidí obec a starostovi sklaplo!
Ale jako správný záporák starosta nelenil a nechal postavit kontejner na bioodpad přesně před naši garáž. Takže už půl roku nemůžeme zajíždět do garáže. Jo náš starosta, to je třída, to je materiál!!!
A tak tu bojujeme a bojujeme. Starosta, nebo Prvorozený nosí obden dopisy, kterými přikazují Výboru SVJ, co má dělat a nebo zakazují pokračovat v rekonstrukci společných prostor, na schůzích křičí (i paní starostová) a prostě chovají se hulvátsky, neomaleně, hnusně a odporně!
Přesto se nám podařilo všechny společné prostory uklidit a vymalovat, v domě to vypadá po dlouhých desetiletích jako u lidí a ne jako ve chlívě. Jen ty bagány pořád páchnou……
A abych nezapomněl – za celou dobu rekonstrukce nikdo ze starostenské mafie nepřiložil ruku k dílu, zato keců měli až do ……
No není to žádný med, mít v baráku starostu, obzvlášť když je to namyšlený ješita, kterému u zadku poskakuje stejně postižený synek.
Jak říká klasik: To je teda materiál!
